Betonové vodopropustné dlažební prvky pro vsakovací dlažby
Technický a zkušební ústav stavební Praha s.p. byl před krátkou dobou požádán jako autorizovaná osoba podle zákona č. 22/1997 Sb. a nařízení vlády č. 163/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů o posouzení betonových vodopropustných dlažebních prvků pro vsakovací dlažby, fungujících na podstatě silně vodopropustného materiálu.
Nejvýznamnějším prvkem posouzení se stalo nastavení správné požadované minimální hodnoty vodopropustnosti tak, aby byly naplněny předpoklady funkce vsakovací dlažby podle ČSN 75 6101 a ČSN 75 9010 ve vztahu k vyhlášce MZ č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu.
Požadovaná minimální hodnota rychlosti vsakování vody tak vychází z ustanovení ČSN 75 6101 pro výpočet stokové sítě a je shodná s požadavkem odvozeným z ČSN 75 9010 pro návrh vsakovacího zařízení při doporučeném součiniteli odtoku y z povrchu vsakovací dlažby o sklonu do 1°, stanoveném hodnotou max. 0,2.
Požadavek na vodopropustnost materiálu byl v konečné fázi odvozen z neredukované intenzity patnáctiminutového deště 300 l/(s.ha), udané v ČSN 75 6101, při součiniteli bezpečnosti vsakování f = 2 podle ČSN 75 9010 nebo ČSN EN 12056-3. Požadovaná minimální rychlost vsakování vody byla na základě uvedených parametrů odvozena hodnotou 0,048 l × m-2× s-1.
Uvedený požadavek je možné při odvození z hodnoty neredukované intenzity deště vztáhnout na použití betonových vodopropustných dlažebních prvků na celém území ČR bez nutnosti dalších přepočtů, protože množství srážek, vyjadřované pro účely návrhu redukovanou intenzitou deště, se lokálně významně liší, zejména podle nadmořské výšky a konfigurace terénu.
Ke stanovení vodopropustnosti betonové dlažby byl v TZÚS Praha s.p., pobočce Brno, vypracován zkušební postup ve dvou variantách. Vsakovací dlažba totiž může působit jak čistě na bázi vodopropustného betonu, tak čistě na bázi širokých vodopropustných spár mezi jednotlivými nepropustnými dlažebními prvky, ale samozřejmě i v jakékoliv mezilehlé variantě vlastností materiálu dlažebních prvků a jejich spárování.
Zkušební postup je v obou variantách ověřujících krajní případy navržen tak, aby vyloučil vliv bočního rozlivu vody po tloušťce dlažebního prvku, který by mohl významně ovlivnit výsledek zkoušky, a aby zohlednil i pórovitost, mezerovitost a nasákavost zkoušených použitých materiálů dlažby, případně i spárování.
Vsakovací betonové dlažební prvky sice zajistí odvedení srážkové vody pod svůj povrch, ale ke správné funkci vsakovací dlažby jako konstrukce musí být v nižších částech souvrství doplněny o náležitou akumulační vrstvu, řádně navrženou co do tloušťky a použitého materiálu s ohledem na konkrétní místní poměry, aby nedošlo k zahlcení dlažebních prvků srážkovou vodou z důvodu nedostatečné vodopropustnosti podloží dlažby.
Obr. 1 Schéma uspořádání zkoušky vodoproustnosti na samostatném betonovém dlažebním prvku